Publikováno Napsat komentář

Na lyže “nelyže” do Perninku

Po menší prosincové pauzičce jsme opět vyrazili na naše pravidelné výlety s mými již “bývalými” studenty z Gymnázia Thomase Manna. Společně jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že v tomto výletování chceme pokračovat i přes změnu mého zaměstnavatele, a takto se můžeme vídat alespoň jednou za měsíc (i přesto, že se s některými vídáme a budeme vídat ve volném čase).

Dnes v pátek jsme nasedli po vyučování do vlaku směr Pernink, který se Číst dále

Publikováno Napsat komentář

Tabor pod Krzywa – Camp Neiße Rothenburg

Ráno se začalo uklízet, a přišla první a nejhorší zpráva celého puťáku – někdo nás okradl. Někdo nás pozoroval, když jsme převáděli peníze přes počítač za ubytování, a poté se koukal kam uklízíme notebook. V nepozorované chvilce, kterou si nikdo z nás neuvědomuje, ukradl pracovní počítač naší Martině. Musely jsme projednat postup hlášení tohoto problému na místní policii. Majitel kempu a všichni správci byli patřičně rozladěni, protože to bylo poprvé co se v tomto kempu horalském něco takového stalo. Martina vyrazila s první skupinou na cestu na komisařství v Jelenie Góře. My s Mary jsme vyrazili s Ondráškem a dalšími pomalejšími členy na cestu bez mapy, protože Mary nabíjela v autobusu, a já měla jedno procento. Papirová mapa zanechána v autobuse. No prostě sranda.

Do Jelenie Góry jsme dorazili vcelku rychle, ale setkali jsme se s neprakticky značenými silnicemi, okruhy, takže poté co jsme dorazili na místo, kterým jsme již projížděli, rozhodli jsme se jet do centra města, nalezli jsme informační centrum – poté co 4x zmizela cedule vedoucí nás k této budově.

Poté co jsme si přečetli, kudy máme jet, dorazili jsme k lídlu, kde byl sraz na oběd a kde na nás ta rychlejší skupina již hodinu čekala.

V autobusu jsme zanechali pár dětí a vyrazili na zbytek cesty. Po pár metrech nám bylo jasné, že cestu až do kempu neujedeme, protože polské cyklostezky, po kterých milion let nikdo nejel, jsme protáhli my. 😉🤣

Do kopce, z kopce, do kopce, z kopce…. tak by se dala definovat poslední cesta na kolech. Děcka to neskutečně bavilo, vedla je Martina s Mary a já si dala projížďku osamotě, protože jsem již několik dní měla problém s mým operovaným pravým kolenem. Ale tak dojela jsem, přežila jsem, sice jsem nemohla chodit, ale to se poddá.

Upoutali jsme kola na háky – vyrazili se ubytovat do kempu v Rothenburgu. Opět mládež chtěla spát pod širákem, tak se jim natáhla plachta od vleku od kol ke stromu, takže měli nádherné ubytování na poslední noc…

Po náročné jízdě jsme všichni padli za vlast po večeři, ke které byla rajská s kolínkama. Kupodivu, všichni se více-méně dobrovolně vykoupali…

Publikováno Napsat komentář

Kraków – Jelenia Góra

Budíček byl vzhledem k velké přejezdové vzdálenosti opět v 6:00. Část dětí vyrazila nakoupit pečivo, část vařit vodu a část balila.

V 8:30 jsme již byli na cestě. Cestovali jsme přes 300 km autobusem. Nakonec jsme se rozhodli, že ujedeme cestu z Jelenie Góry do kempu v Německu, takže jsme tento den vynechali ježdění na kole.

Okolo 18:00 jsme dorazili po lesní cestě do kouzelného kempu Tabor pod Krzywa. Děcka chtěla spát pod širákem, tak jim to bylo umožněno.

Navečeřeli jsme se, odjel nám náš Fíla, po kterém jsme věděli, že se nám bude hodně stýskat. Stejně nás opustil náš řidič Kája, kterého si děti oblíbily, a to především díky jeho prostořekosti, nezkažení žádné srandy apod. Martinka (maminka Ády) se rozloučila s Kájou slovy: “Pojď na mou hruď, ty pitomče. Budeš nám chybět”. 🤣 Vystihla to přesně. Byl skvělý a již jsme si dali požadavek, že ho chceme na všech našich akcích.

Přijel pan řidič, kterého jsme již všichni znali z našeho puťáku z Třeboně. Takže jsme věděli, že budeme opět v dobrých rukách.

Po ne úplně hodnotném spánku – mládež pod širákem ponocovala a polští hosté také nepatřili mezi nejklidnější, jsme ráno v 6:20 vstali, někteří již dříve, a vyrazili na východ slunce. Panorama Krkonoš z polské strany je nepředstavitelně nádherné, a všichni jsme se shodli na tom, že jsou Krkonoše krásnější než z té naší strany.

Sbaleno bylo rychle, protože děcka měla vybaleny jen spacáky a karimatky.

Publikováno Napsat komentář

Michalovce – Krakow

Z autokempu Horka jsme ráno v 6:00 po budíčku zorganizovali nejrychlejší akci naší výpravy, a to, že jsme byli sbaleni, nasnídáni a připraveni v 8:00. Rozloučili jsme se s velmi příjemnými majiteli, kteří nám spravili chuť ze Slovenska…

Na cestě z kempu nás čekalo cca 240 km přejezd do městečka Niepołomice, kde jsme u Lidlu nakrmili dravou zvěř, pokoupili něco na večer – přání k čočce znělo jasně – chceme párky a uzený…

Větší část osazenstva vyrazila na cestu. Mé unavené koleno z vození Ondráška bylo potřeba nechat odpočinout, byla zde další bolavá kolena a Ondrášek na povinném odpočinku. Skupina vyrazila na cestu k solnému dolu Wieliczka, který omrkli, a poté vyrazili na cestu směr kemp.

Auobusová parta vyrazila stavět stanovou osadu, vařit večeři a odpočívat před noční procházkou po Krakowě.Bydleli jsme v překrásném kempu uvnitř Krakowa – Clepardia Kraków.

Po dojezdu všech do cíle, jsme se navečeřeli, uklidili autobus – věřte, že to bylo hoooooodně potřeba 🙈😏

Poté jsme se umytí, plní nadšení nalodili do našeho busu, který nás dovezl do centra města, z kterého jsme se následně vypravili na procházku po nočním Krakowě – Rynek Glówny a celé jeho přilehlé okolí. Město hrálo všemi barvami, zažili jsme koncert nějakých místních umělců, mši v chrámu a prostě jsme si celkově udělali krásný večer. Po procházce v centru jsme se vydali na 5 km cestu zpět do kempu, kde se všichni uložili kolem půlnoci do stanů a během vteřiny byli tuhošové.

Ráno nás čekal budíček na 7:00.

Publikováno Napsat komentář

Budapešť – Užhorod – Michalovce

Po menším zpoždění jsme vyrazili na cestu vzdálenou 300 km směr pěší a cyklo přechod Vełké Słemence. Zde jsme zanechali autobus, Ádovu maminku Martinu a Ondráška, kteří vyrazili směr kemp. Se zbytkem jsme vyrazili směr Užhorod.

Vzhledem k tomu, že jsme pekelně zhýčkaní Schengenským prostorem, kontrola ve 4-6 okýnkách celní správy nás velmi fascinovala a samosebou dost zdržovala. Celník nám řekl, že nemáme šanci stihnout se vrátit, ale to netušil, že my již pár desítek kilometrů v nohách máme a víme co umíme. 17 km do Užhorodu a zpět se zdálo být srandou, než jsme opustili prostor celnice. 🙈 Jediná silnice vedoucí do Užohorodu byla tisíce a jedna díra, takže jsme cestou vyklepali tisíce věcí – blatníky, mou tyč na Ondrovo kolo… byli jsme pro místní obyvatelstvo velkou raritkou… natáčeli si nás, zdravili nás, zírali na nás jako kdybych spadli ze stromu.

Po prohlídce centra města jsme se vydali na zpáteční cestu, vyfotili se u cedule Užhorodu a frčeli na hraniční přechod. Ukrajinci byli rozhodně příjemnější na hranicích oproti našim bratrům… přidělala se kola, dojeli se do nádherného kempu v Michalovcích – Horka. Majitel velmi příjemný, sympatický a ochotný, což nás velmi potěšilo. Šlo se vařit – špagety a část vytvářela stanové městečko. V takové rychlosti jsme ještě nikdy neměli postaveno.

Po 22h se šlo do hajan, protože budíček byl opět v šest ráno a čekala nás cesta směr Krakow.